Tak dnes pisu podruhe. Sedim u pocitace a cekam na uzasnou animaci, ktera bude trvat 3s a rendruje se uctyhodne 2 hodiny. Uz jsem si tu uvarila caj, uklidila stul a pripravila na cem budu pracovat do studia no a pak mne ten elan presel. Takze jsem se rozhodla obohatit svuj blozinek dalsim pojednanim o... Jeste nevim o cem!

Uz mame brezen, tak se mi to tu pomalu zacina chylit. Vicemene uz jenom 2 mesice skoly. Za chvili je springbreak a pak ocekavam, ze to utece rychlosti blesku a budu dom. Ach. No uz jsem trochu homesick, to ano. Nektere veci tu jsou lepsi jine horsi. Ale docela jsem si tu na ten malomestsky zivot zvykla a kdyz je clovek mobilni (auto uz nam zase jezdi, v blogovaci pauze jaksi vysumelo, ze nam chvili nejezdilo, ale vysolili jsme nejake dolary za automechanika a uz jsme zas motorizovani), tak se tu da i neco delat.

Minuly ctvrtek jsme se vypravili s klukama ze studia do Lawrence na prednasku. Lawrence je oaza uprostred stredozapadu. Je to jen hodinu od Manhattanu a kupodivu - lidi tam vypadaji jinak! Muzete tam narazit na podobnou skladbu obyvatel jako ve velkem meste. Je to take univerzitni mesto (KU - rivalove!), zase o trochu vic cool nez Manhattan. Jak to jenom delaji? Je tam mnohem vic kultury, jezdi tam hrat spoustu kapel. Da se tam koupit evropske jidlo. Maji tam super pivovar, recordstore kde se na deskach povaluji kocky a muzete si tam zahrat fotbalek (jazykova vsuvka - fotbalek se tu rekne fussball - nemcinari ha?), muzete ho taky zkusit rozbit a zjistit, ze se to vlastne rozbit ani neda, protoze ten panacek se da pridelat. A prednaska byla taky vydatna. Dan Rockhill je vyborny recnik. Na vlastni oci jsem se tedy presvedcila ze se v Kansasu take dela architektura. A delaji ji i studenti. Vlastnima rukama. Presvedcte se sami, stoji to za to.